Jana Vavrečková

Se psy žiji praktický celý život. První pes na kterého si vzpomínám byl kříženec německého ovčáka Rygoš, který mi jako dítěti dovolil neuvěřitelné věci, ale taky dokázal zapomenout, že na druhém konci vodítka je malé dítě. Byl to pes, který mě naučil, jak psi dokáží být úžasně citlivý vůči člověku, ale zároveň, že člověk musí respektovat jejich přirozenost.

Výcviku jako takovému jsem se začala věnovat ve 13letech, kdy jsem převzala 3letou fena německého ovčáka Ritu. Rita měla špatné zkušenosti s lidmi a to jí provázelo celý její život. První roky byly o sbírání zkušeností, jak psovi vysvětlit jak se má kde chovat, co smí a co zase ne. S Ritou jsem si prošla kompletní socializací, nápravou nežádoucího chování a došla i k výcviku podle NZŘ a složila zkoušku ZVV1.

V roce 2001 jsem si pořídila svou první fenu NO s PP Daisy Black Jack, se kterou jsem se již cíleně chtěla věnovat sportovní kynologii. Daisy jsem začala skládat zkoušky z výkonu a jezdit okolní závody, kde byla vcelku úspěšná. Složila jsem s ní zkoušky sportovní kynologie IPO3, SchH3, FH2, ZVV3, OP2, ZPS2.

To už mi bylo jasné, že mě psi úplně pohltili a že bez nich a sportovní kynologie být nemůžu.

Přišel rok 2013 a nové štěně Calli MI9 z pracovního spojení německých ovčáků. Úžasné šídlo, nabyté nezkrotnou energií. Díky zkušenostem z předchozích psů, nám cvičení šlo samo. Již ve 2letech složila IPO3 a ve 2,5letech ZVV3, vrcholové zkoušky MZŘ i NZŘ a postupně doplnila i další zkoušky speciálního výcviku FH2, IGP-FH, ZPO1, ZPS2. S Calli jsem se i opakovaně zúčastnila mistrovských soutěží.

Závěrem, bych chtěla říct, že je potřeba si uvědomit, že výcvik začíná v nás. Už když si vybíráme štěně vybírejme si ho podle své povahy, každý pes má svou osobnost, kterou je potřeba respektovat. Pes z nás potřebuje cítit bezpečí a zároveň pravidla.